Obsah stránky
Výstava „Malé město velkých dějin' Slavkov u Brna
Přinášíme Vám podrobnou informaci o návštěvě výstavy ve Slavkově tak, jak ji podává organizátorka výletu, paní L. Pilátová:
V návaznosti na naši I. komentovanou vycházku obcí Vážany nad Litavou, která se uskutečnila v úterý 27. 10. 2015, byla účastníkům nabídnuta návštěva expozice „Malé město velkých dějin“ na zámku ve Slavkově u Brna.
Návštěvníci jsou v této expozici provedeni obdobím napoleonských válek s důrazem na válečné události roku 1805. V prvním patře jsme si prohlédli figuríny vojáků i samotného Napoleona, který se rád ukazoval ve své oblíbené uniformě plukovníka jízdních gardových myslivců. Zajímavá byla řada originálních historických předmětů – zbraně, vojenská výstroj, uniformy...
Do další části expozice jsme se dostali po skleněných schodech. Zvládli jsme to všichni. V suterénu jsme obdivovali tři scénické obrazy, které nás zavedly – nejprve den před bitvou u Slavkova - do ležení vojáků. Druhý obraz navodil atmosféru samotné bitvy – útok francouzských jezdců a ruské pěšáky. A posledním obrazem bylo polní obvaziště, kde polní lékaři ošetřovali raněné… Amputace končetiny v těchto podmínkách nezabrala více jak 2 až 4 minuty. Při této scéně jsme si vybavili naši „Boží muku“, o které jsme se zmiňovali na společné vycházce. Nenapadla nás je ta „romantická varianta“ proč byla postavena, ale spíše nás napadlo, že je zde zřejmě označeno místo, kam byly v prosinci roku 1805 svezeny pozůstatky asi padesáti vojáků, kteří padli v okolí nebo později podlehli zraněním…
Dozvěděli jsme se mnoho informací. Třeba i to, že přímo pro školy jsou pořádány i další zajímavé akce spojené s historií zámku, což nám naše malé účastnice potvrdily.
To, že jsme si pozorně četli i popisky svědčí i otázka paní Jitky Janouškové: “Co to jsou švališéři?“ Tak to jsem nevěděla. Doma jsem si tuto informaci hned doplnila (z knihy o uniformách půjčenou z naší obecní knihovny). „Švališér byl příslušník lehkého jezdectva. Pluky švališérů se užívaly ještě za napoleonských válek a postupně splynuly s jiným jezdectvem (husarské, dragounské jednotky)“.
Protože se jednalo o společnou akci, bylo nutné se přihlásit. Na naši fotografii je nás 18 účastníků. Ostatním přihlášeným znemožnila účast nemoc, nebo pracovní povinnosti. Fotit se v expozici může až v úplném závěru. Tam jsme se zdrželi asi nejdéle a vyzkoušeli všechno, co bylo možné. Jen asi hodinu trvala prohlídka, ale určitě si dlouho uchováme vzpomínku na naše dnešní zážitky.
Za pohodu a příjemně využité odpoledne děkuji všem, kteří se zúčastnili i všem pozorným a vstřícným pracovnicím v expozici, které nás „kouzelným“ výtahem vyvezly zpět do reality …
L. Pilátová
